Sklady zabaveného majetku


Německá okupační správa zavedla na území Protektorátu Čechy a Morava pečlivě organizované zabavování majetku židovských obyvatel. V první fázi se jednalo o majetek těch, kteří se z protektorátu „legálně vystěhovali“, tedy nuceně opustili své domovy a zanechali zde většinu svých věcí. Fáze následující se již týkala těch, kteří protektorát, ať už z jakéhokoli důvodu, neopustili. Většina těchto osob byla zařazena do transportu a deportována do terezínského ghetta a vyhlazovacích táborů. V obou případech evidovala a spravovala majetek těchto lidí Ústředna pro židovské vystěhovalectví (Zentralstelle für Jüdische Auswanderung), jejíž název byl v srpnu 1942 změněn na Ústřední úřad pro uspořádání židovské otázky v Čechách a na Moravě (Zentralamt für die Regelung der Judenfrage in Böhmen und Mähren). Ústředna byla otevřena 21. července 1939 a původně měla být její správa omezena na Prahu a okolí, nicméně již od poloviny února 1940 byla její pravomoc rozšířena na celý protektorát. Židé tak museli veškeré záležitosti řešit právě přes úředníky Ústředny, jejímž sídlem se stala vila původně patřící Marku Rosenthalovi v Dělostřelecké ulici na Praze 6. Ústředna také dozorovala všechny židovské náboženské obce v protektorátu, které se tak musely podrobit jejím příkazům a nařízením. Právě z rozkazu Ústředny bylo v říjnu 1941 zřízeno největší oddělení pražské Židovské náboženské obce, jehož vznik přímo souvisel s plánovanou přípravou hromadných deportací protektorátních Židů – Treuhandstelle bei der Jüdischen Kultusgemeinde Prag (později Treuhandstelle beim Ältestenrat der Juden in Prag).

Treuhandstelle vznikla z rozkazu Ústředny pro židovské vystěhovalectví 13. října 1941 a byla největším oddělením působícím při Židovské náboženské obci v Praze. Náplň činnosti tohoto oddělení byla naznačena již dobou jeho vzniku. O tři dny později odjel z Protektorátu Čechy a Morava první transport židovských obyvatel, jehož cílovou stanicí bylo ghetto v Lodži. Po deportovaných osobách v protektorátu zůstaly opuštěné domácnosti, jejichž vybavení zde původní vlastníci museli zanechat a odkázat Ústředně pro židovské vystěhovalectví (v srpnu 1942 přejmenované na Ústřední úřad pro uspořádání židovské otázky v Čechách a na Moravě). Evidencí a správou vybavení opuštěných bytů byla pověřena právě Treuhandstelle. Počet těchto domácností se postupem času pochopitelně zvyšoval, což vedlo i k nárůstu agendy tohoto oddělení.

Hlavní náplní činnosti Treuhandstelle byla evidence a správa movitého majetku deportovaných osob. Její zaměstnanci vybírali na seřadišti od osob zařazených do transportu klíče od jejich bytů, evidovali veškeré věci v těchto bytech zanechané, označovali je transportním číslem jejich původního majitele a takto „zpracované“ movitosti pak odváželi do speciálních skladů určených k jejich uložení. Ve skladech pak docházelo k dalšímu třídění věcí a k jejich oceňování. Tyto činnosti museli z rozkazu Ústředny vykonávat zaměstnanci Židovské náboženské obce.

Různé sklady uchovávaly majetek různého druhu a kvality. Existovaly sklady uměleckých předmětů, knih, šicích strojů, potravin, porcelánu a skla, rukavic, plynových sporáků, hudebních či lékařských nástrojů a mnohé další, jejichž specializace se vytvářela postupně v souvislosti se vzrůstajícím objemem předmětů, které bylo nutné spravovat a evidovat. Zvyšující se počet opuštěných domácností vedl k nutnosti navýšit i počet skladů, ve kterých se movitý majetek deportovaných osob uchovával. Na konci roku 1941 disponovala Treuhandstelle pěti sklady, nicméně již v únoru 1942 vzrostl jejich počet na 19. Na konci roku 1942 spravovala Treuhandstelle již 56 specializovaných skladů, ve většině případů zřízených v objektech původně patřících obětem nacistické perzekuce.