Identifikovaní původní majitelé

Menzel Ernst

29. 1. 1889 Teplice-Šanov – 21. 10. 1941 Lodž

B 544 – 21. 10. 1941, Lodž

Ernst/Arnošt Menzel se narodil v Teplicích-Šanově v rodině obchodníka Maximiliána Menzela (1858–1922) a Idy, roz. Pollákové (1869–1942), dva roky po Ernstovi se do rodiny narodil ještě mladší bratr Julius (1891–1942).

V roce 1914 Menzel promoval na Právnické fakultě Německé univerzity v Praze, kde získal titul doktor práv. Zajímavým faktem je, že jeho promotorem byl Wenzeslaus Karl Maximilian Maria Graf von Gleispach (1876–1944), univerzitní profesor, který byl otevřeným antisemitou a jedním z klíčových zastánců národního socialismu na vídeňské univerzitě, kde později působil. Jako rektor se mimo jiné podílel na zavedení studentského zákona (1930), který studenty vídeňské univerzity definoval na základě etnické příslušnosti a jehož výsledkem bylo faktické vyloučení všech studentů židovského původu ze studií.

Profesně Menzel působil ve finanční oblasti jako finanční komisař a následně vrchní finanční rada, podobně jako jeho mladší bratr Julius, který byl bankovním úředníkem. Oproti bratrovi se však dle záznamů Ernst nikdy neoženil a zůstal svobodným mládencem.

Z rodiny Ernsta Menzela se konce války nedožil nikdo. Bratr Julius i s manželkou Alžbětou/Elisabeth (1885–1942) a jejich dcerou Annou (1924–1942) byli deportováni v roce 1942 nejprve do Terezína a nedlouho poté do Malého Trostince, kde celá rodina zahynula. Ida Menzelová, která v této době žila společně s rodinou mladšího syna Julia, byla z Prahy deportována do Terezína v červenci 1942 a následně zařazena do transportu do Treblinky, kde byla zavražděna. Ernst zahynul v Lodži, kam byl deportován už v říjnu 1941.

Z majetku Ernsta Menzela se dochovala olejomalba od Italského mistra ze 17. století, Smrt sv. Františka.

Zdroj: Národní archiv, Policejní ředitelství Praha II – všeobecná spisovna, 1931-1940, sign. M 1856/7, kart. 8861