Karl Maria Swoboda, znalec místních poměrů
Bilancovat působení čelního historika umění Německé (mezi lety 1939 a 1945 Německé Karlovy) univerzity, Vídeňské univerzity a v období protektorátu správce říšského uměleckého majetku prof. Dr. Karla Maria Swobody (1889, Praha –1977, Rekawinkel) není právě jednoduchým úkolem. Swoboda pocházel z česko-německého prostředí a studoval na Vídeňské univerzitě dějiny umění a rakouskou historiografii. Zde také navázal důležité kontakty s budoucími pražskými kolegy, např. s historikem umění Antonínem Matějčkem, pozdějším děkanem pražské filosofické fakulty. Na Vídeňské univerzitě působil jako asistent a v roce 1913 se oženil s Kamillou, rozenou Ráblovou, kloboučnicí židovského původu z Jindřichova Hradce. Měli syna Michaela.
V roce 1934 byl Swoboda povolán na pražskou Německou univerzitu na pozici ředitele katedry dějin umění. Československá vláda jej upřednostnila před německými kandidáty s podmínkou, že není členem NSDAP. Jeden z německých kandidátů byl právě kvůli členství v NSDAP shledán nežádoucím. Velkou roli hrála zajisté Matějčkova přímluva u sekčního šéfa Zdeňka Wirtha, přednosty V. (osvětového) odboru Ministerstva školství a národní osvěty, a Wirthův následný posudek, a snad také Swobodův česko-německý původ. Představoval patrně menší zlo.
Ovšem již od roku 1932 působil Swoboda jako člen výboru tzv. Südostdeutsche Forschungsgemeinschaft s centrem na Vídeňské univerzitě, společnosti vědců a vysokoškolských pedagogů, financované říšskoněmeckými úřady. Její členové prokazatelně svými publikacemi kulturně politicky podporovali nacionálněsocialistickou ideologii. Swoboda byl také od května 1938 členem SdP. K těmto svým aktivitám musel zaujmout postoj, když předseda strany Konrád Henlein ve svém rozhlasovém projevu z 15. září 1938 vyzval sudetské Němce k ozbrojenému povstání. Ministerstvo školství bezodkladně zareagovalo výzvou rektorům, děkanům, a následně též pedagogům pražských německých vysokých škol, aby podepsali prohlášení o Henleinově vlastizrádném jednání a obnovili slib věrnosti republice. Skupina profesorů včetně Swobody na čas prchla do Vídně, jiní do Mnichova a dalších německých měst, aby nemuseli dokument podepsat. Mnozí z vídeňské skupiny později působili na vysokých pozicích v tzv. NS-Dozentenbundu, organizaci při NSDAP, sdružující vysokoškolské pedagogy, vzniklé primárně za účelem odstranění Židů a nepřátelských osob z vysokých škol.
Do pražské pobočky NS-Dozentenbundu se Swoboda přihlásil patrně z profesních důvodů krátce po vyhlášení protektorátu, načež byl anonymně obviněn, že v přihlášce zamlčel svůj neárijský sňatek. Navíc ho údajně podporují marxistické a protiněmecké kruhy v čele s tehdy penzionovaným sekčním šéfem Wirthem. V následném šetření, jehož spisový materiál se dochoval v berlínském Bundesarchivu, se Swoboda hájil, že Wirth ho snad zpočátku podporoval, ale Swobodovo národní cítění vedlo během let ke vzájemnému odcizení. Dále zmínil, že jeho sňatek s Židovkou byl od počátku nešťastný. Na vlastní kůži prý pocítil rasové protiklady, bránící zdravému soužití. Rozvod údajně oddálila chudoba, vyrůstající dítě a zdržování protistrany. Swoboda též uvedl, že ačkoli manželství bylo rozvedeno až v roce 1938 za těžkých materiálních ztrát pro jeho osobu, přestalo prý existovat již o čtyři roky dříve, když přesídlil do Prahy a jeho žena zůstala ve Vídni. Ve vyšetřovacích spisech je též zmíněno, že kvůli tomuto sňatku nemohl Swoboda vstoupit do NSDAP. Zda přihlášku do strany podal, není však prokazatelné.
Po anšlusu Rakouska Kamilla Swobodová prchla do Prahy. Dle poválečných svědectví se ji Swoboda se svou druhou manželkou Hermine snažili přesvědčit k emigraci, avšak neúspěšně. V květnu 1942 byla deportována do Terezína a po dvou dnech do Lublinu. Vězni z tohoto transportu (Ay) byli nejspíše částečně nasazeni na práci v Majdanku, nebo zplynováni v Sobiboru. Nikdo z nich nepřežil. Synu Michaelovi se podařilo emigrovat do Spojených států a vstoupit do armády.
Zmíněné vyšetřování z let 1939 a 1940 skončilo pro Swobodu dobře. Kromě kolegů z univerzity ho podpořil též Hans Reinhold, referent pro záležitosti muzeí, knihoven a památkové péče z Úřadu říšského protektora. Konstatoval, že německé převzetí vlivu v kulturních institucích protektorátu je teprve v začátcích a přítomnost tak spolehlivého odborníka, jakým je Swoboda, který se orientuje v místních poměrech, a zároveň chápe nároky ze strany říše, je pro Reinholdův úřad velice cenná. V roce 1940 bylo Swobodovo jmenování řádným profesorem Německé Karlovy univerzity potvrzeno říšským ministerstvem.
Prameny
Bundesarchiv Berlin, R 31/652. Der Kurator der deutschen wissenschaftlichen Hochschulen in Prag. Professor Dr. Karl Maria Swoboda, 1939–1945. Dokumenty k přijetí Karla Maria Swobody do říšské správy, včetně vyšetřování kvůli jeho přihlášce do NS-Dozentenbundu.
Canz, Sigrid, „Karl Maria Swoboda (1889–1977), Kunsthistoriker: Wissenschaftler zwischen Wien und Prag.“ In: Prager Professoren 1938–1948: Zwischen Wissenschaft und Politik. Ed. Monika Glettler a Alena Míšková. Klartext Verlag, 2001.
Janatková, Alena, „Karl Maria Swoboda (1889–1977): Von einem kulturgeschichtlich-biologischen Perspektivismus her.“ In: Österreichische Historiker: Lebensläufe und Karrieren 1900–1945. Band 2. Ed. Karel Hruza. Böhlau Verlag, 2012.
Janatková, Alena a Vít Vlnas. Pražská národní galerie v protektorátu Čechy a Morava. Národní galerie v Praze, 2013.
Míšková, Alena, „Deutsche Professoren aus den böhmischen Ländern: ʹFlüchtlingeʹ in der Zeit vor und nach den Münchner Verhandlungen.“ In: Prager Professoren 1938–1948: Zwischen Wissenschaft und Politik. Ed. Monika Glettler a Alena Míšková. Klartext Verlag, 2001.
Yad Vashem, The Central Database of Shoah Victims ʼ Names. Svobodova Kamila, 1885. https://collections.yadvashem.org/en/names/4904019
Yad Vashem, The Deportations of Jews Research Project and Digital Database (“Transports to Extinction”). Transport Ay from Theresienstadt, Ghetto, Czechoslovakia to unstated place on 17/05/1942. https://collections.yadvashem.org/en/deportations/5091967