Identifikovaní původní majitelé
Eisenschimmel Otto a Valtr
Otto Eisenschimmel
21. 3. 1892 Mladá Boleslav – 14. 6. 1942 Terezín
At 362 – 7. 5. 1942, Terezín
Dr. Valtr/Walter Eisenschimmel
12. 2. 1902 Mladá Boleslav – 16. 10. 1944 Osvětim
De 99 – 5. 7. 1943, Terezín
Er 503 – 16. 10. 1944, Osvětim
Příběh rodiny Eisenschimmel je od 19. století spojen zejména s Mladou Boleslaví. Prosperující obchod s koloniálním zbožím (a dokonce vlastní pražírnou kávy) otevřel v tomto městě v roce 1860 mladý obchodník Jindřich Enoch Eisenschimmel (1830–1913), po několika úspěšných desetiletích byla rodinná firma posílena žádostí o možnost výstavby lihovaru. Jindřich Eisenschimmel byl také stavebníkem moderní rodinné vily, která nesla jméno Anna, podle Jindřichovy manželky Anny, roz. Haurowitz (1832–1918). Manželům se narodili čtyři synové, z nichž se pouze druhorozený Ludvík (1859–1942) dožil vyššího věku, další sourozenci zemřeli relativně mladí.
V roce 1889 Ludvík Eisenschimmel uzavřel sňatek s Antonií Schubertovou (1864–1915). V tomto manželství se narodila dcera Ida (1890–1918), později provdaná za Arthura Wilheima (1871–1937), ředitele cukrovarnické firmy Ignaz Deutsch v Budapešti; syn Otto (1892–1942) a deset let po něm ještě nejmladší syn Valtr (1902–1944). Druhé manželství s Rosou/Růženou Eisler (1871–1942) pravděpodobně zůstalo bezdětné a oba manželé spolu zůstali až do roku 1942. Ludvík Eisenschimmel zemřel již na začátku června 1942, jeho manželka jej následovala krátce poté – 30. června 1942 spáchala sebevraždu.
Otto Eisenschimmel působil jako úředník. V roce 1924 se oženil s Věrou Chramostovou (1897–?), manželství však zůstalo bezdětné a v roce 1939 skončilo rozvodem.
Mladší syn Valtr vystudoval techniku v Budapešti, následně působil jako odborný asistent na pražské německé technice a také v Ostravě. V roce 1933 se v Praze oženil s budapešťskou rodačkou Ilonou/Helenou Boschán (1905–1944) a hned v následujícím roce se manželům narodil syn Tomáš (1934–1944). Rodina si byla evidentně velmi blízká, jelikož dle žádostí o cestovní dokumenty často navštěvovali v Budapešti nejenom rodiče Ilony, ale také vdovce po sestře Idě Arthura.
Oba bratři byli deportováni do terezínského ghetta z pražské adresy. Starší Otto byl deportován v květnu 1942 a zemřel o měsíc později. Jako důvod je ve zprávě uveden zánět pobřišnice. Mladší bratr Valtr byl do transportu zařazen i s celou rodinou o rok později, snad kvůli odborným znalostem. V profesi chemika totiž působil i v Terezíně, v seznamu chemiků terezínského ghetta je uváděn jako pracovník WAP. Ani on se však konce války nedožil, v říjnu 1944 byl Valtr Eisenschimmel i s manželkou Helenou a desetiletým synem Tomášem zařazen do transportu do Osvětimi, kde všichni zahynuli.
Dle dochovaných zápisů a dokumentů je velmi obtížné jednoznačně identifikovat původního majitele obrazu Orfeus a ménadky od Italského mistra 17. století. Jednou z pravděpodobných možností je, že dílo mohlo náležet právě do majetku rozvětvené rodiny továrníků Eisenschimmel, snad jednoho z bratrů Otty a Valtera/Waltera Eisenschimmelových, či jejich otce Ludvíka, kteří žili v Praze.
Národní archiv, Policejní ředitelství Praha II – všeobecná spisovna, 1941-1950, sign. E 179/3, kart. 1892 (Eisenschimmel Valtr)