Werner Kudlich
Wernera Kudlicha lze stručně charakterizovat jako nacistického kulturního zločince. Za svůj nedlouhý život zastával několik veřejných funkcí a byl nositelem mnoha čestných titulů. Jeho život se uzavřel v samém závěru nacistické éry, na jejímž budování se sám podílel. Tato rozporuplná osobnost, neodmyslitelně spjatá s regionem Slezska, proto stojí za připomenutí.
Werner Kudlich se narodil 19. listopadu 1903 v Opavě do rodiny soudce zemského soudu Waltera Kudlicha a jeho manželky Sophie, rozené Wenzelidesové. Význam této rodiny dokládá nejen skutečnost, že jeho otec Walter vykonával v letech 1908–1918 funkci purkmistra města, ale především osobnost Hanse Kudlicha, rodáka z nedalekého Úvalna a iniciátora zrušení poddanství v Rakouském císařství, jehož byl Werner prasynovcem. Werner vystudoval historii a literaturu na Mnichovské univerzitě a roku 1928 získal doktorát z filozofie na Německé univerzitě v Praze. Byl ženatý s Gretl, rozenou Fuchs z Ústí nad Labem, s níž měl tři syny – Otfrieda, Eckarta a Jörga. Společně žili v secesní vile v ulici Na Rybníčku čp. 33.
Konec třicátých let přinesl jeho kariérní vzestup, který šel ruku v ruce s nástupem nacionálního socialismu. Jako aktivní člen Sudetendeutsche Partei (SdP) a později Národně socialistické německé dělnické strany (NSDAP) zastával rovněž funkci referenta personálního oddělení SS-Totenkopfverbände (organizace SS spravující koncentrační a později vyhlazovací tábory). Díky svým znalostem slezského regionu byl následně pověřen novým úkolem. Od konce dvacátých let pracoval na dobrovolné bázi jako vědecký asistent ve Slezském zemském muzeu v Opavě, až se roku 1938 stal jeho ředitelem. V pozici vedoucího instituce, později přejmenované na Říšské župní muzeum, setrval do roku 1941, kdy jej ve funkci nahradil historik umění Edmund Wilhelm Braun.
V Opavě zastával významnou funkci také Wernerův bratr, právník Reinhart Kudlich. Ten byl v prvních válečných letech starostou a těšil se zde značné oblibě veřejnosti. Jako aktivní soukmenovec SdP byl však pro svůj často benevolentní přístup k oponentům kritizován stranickým aparátem. Právě tato skutečnost se zřejmě stala záminkou pro jeho nedobrovolný odchod na východní frontu, kde roku 1943 zemřel. Po válce se dokonce objevily snahy o rehabilitaci jeho osoby a někteří svědci vypovídali o jeho spravedlivém jednání v době, kdy stál v čele města.
Po začlenění slezských území do Třetí říše se Werner Kudlich stal organizátorem transferu muzejních sbírek. Jako čestný správce umění pro region Opava měl na starosti správu slezských muzeí a koordinaci přesunu spoliovaných uměleckých památek v této oblasti. V létě roku 1940 hostil v Těšíně sjezd slezských historiků umění, na kterém představil budoucí koncepci slezského muzejnictví a dočkal se podpory ve svých snahách o reorganizaci Říšského župního muzea v Opavě. O rok později, v červenci 1941, tuto koncepci dále rozvíjel na sjezdu Svazu vlastivědných muzeí Říšské župy Sudety.
Ačkoliv Kudlich plánoval učinit z Opavy kulturní centrum Sudetské župy, podobné snahy byly předurčeny k nezdaru. Opava vzhledem ke své geografické poloze a silné vazbě na slezský regionalismus stála ve stínu jiných sudetských měst, jako byly například Liberec nebo Ústí nad Labem, kde se vytvořila solidní základna pro vědecký výzkum. Přes nesporné ambice bylo zaměření Říšského muzea především regionální, orientované na slezský region a Kudlichovy četné nákupy sbírek ze zahraničí, často předtím uloupených nacisty, tento trend nezvrátily. Kudlich díky svému kunsthistorickému renomé těsně spolupracoval i s dalšími vědci, kteří byli zároveň nacistickými funkcionáři. Ze sudetoněmeckého prostředí lze zmínit například historika a archiváře Kurta Oberdorffera, který působil ve vedoucí pozici kulturního oddělení Úřadu župní samosprávy a měl na starosti také reorganizaci archivní správy v oblasti Sudet.
Werner Kudlich nebyl jen ředitelem významné opavské instituce, ale zastával také celou řadu čestných postů, které dále posílily jeho autoritu. Byl členem mnoha vědeckých institucí, například Historické komise pro Slezsko nebo organizace Ahnenerbe. Působil také jako expert Říšské komory pro výtvarné umění a byl rovněž členem komise pro výzkum umění a literatury Sudetoněmeckého ústavu pro regionální a vlastivědný výzkum. Byl též nositelem mnoha ocenění a v Říši byl obecně uznáván jako přední odborník na umění.
Mezi jeho nejbližší spolupracovníky patřil Kajetan Mühlmann z komanda SS, které se zabývalo konfiskací uměleckých děl na okupovaných polských územích. Společně s ředitelem Vratislavského muzea Gustavem Barthelem zodpovídal za tzv. „zajišťování uměleckých pokladů“, což ve skutečnosti znamenalo jejich systematické drancování. Nejznámějším případem byla rozsáhlá krádež cenných obrazů renesančních a barokních mistrů z Muzea Czartoryských v Krakově, z nichž lze jmenovat například Leonardovu Dámu s hranostajem, Rafaelův Portrét mladého muže či Rembrandtovu Krajinu s podobenstvím o milosrdném Samaritánovi. Kudlichova pozornost se stále více upínala k oblasti Generálního gouvernementu. Tuto centrální a východní část nacisty okupovaného polského území vnímal v rámci své mise jako klíčovou pro naplňování snah o uchvácení uměleckých předmětů.
S postupem války přibývalo Kudlichovi pracovních cest a postupně se měnily i jeho osobní priority. Lze pochybovat, zda se mu jeho opavská mise uprostřed války jevila jako úspěšně završená. Spíše ve svém nitru vnímal naléhavější úkoly. Jako přesvědčený nacista zřejmě pociťoval potřebu ještě intenzivněji sloužit své zemi. Dobrovolně se zapojil do válečných bojů a působil jako vojenský zpravodaj. Zemřel jako prominent nacistického režimu na sklonku války 13. dubna 1945 v bavorském Kulmbachu, v den, kdy město osvobodila americká armáda a kdy byl zřejmě smrtelně zraněn při jejím ostřelování.
Do paměti lidí se Werner Kudlich zapsal především jako válečný zločinec, který se podílel na systematickém rozkrádání uměleckých děl. V jeho rodné Opavě dnes tuto kdysi významnou rodinu připomíná už jen monumentální vila a rodinný hrob s pomníkem na městském hřbitově.
Prameny
Archiv Univerzity Karlovy, fond Matriky Německé univerzity v Praze, inventární číslo 4, Matrika doktorů Německé univerzity v Praze (1924–1931), strana 377.
GEBAUER, Josef. Kudlich Werner [online]. Město Opava [cit. 2026-09-22].
HAASE, Günther. Kunstraub und Kunstschutz. Band I: Eine Dokumentation. Norderstedt, 2008.
Národní archiv. Fond Ministerstvo vnitra I – prezidium, Praha. Signatura 225-363-20. Karton 363.
Národní archiv. Fond NSDAP – spojovací ústředna při úřadu říšského protektora, Praha. Signatura 123-274-6. Karton 274.
SEYDEWITZ, MAX. Dáma s hranostajem: největší loupež uměleckých skvostů v dějinách lidstva. Praha: Lidová demokracie, 1964.
ŠÍL, Jiří a kol. Země a její muzeum: Slezské zemské muzeum a muzejní tradice českého Slezska. Opava: Slezské zemské muzeum, 2014.
ŠOPÁK, Pavel. Osud jménem Slezsko. Říšské župní muzeum v Opavě a regionální identita v muzejní práci v Říšské župě Sudety (1938-1945). In: Ústecký sborník historický = Aussiger historische Zeitschrift. Ústí nad Labem: Muzeum města Ústí nad Labem, 2017, č. 1-2, s. 21-30.
Zemský archiv v Opavě. Fond Werner Kudlich. Inventární číslo 175. Karton 3.
Zemský archiv v Opavě. Fond Reinhart Kudlich. Inventární číslo 5. Karton 1.
Fotografie
Zemský archiv v Opavě. Fond Werner Kudlich. Inventární číslo 176. Karton 4.
Da VINCI, Leonardo. Lady with an Ermine [online]. Wikipedie. Dostupné z: URL: https://commons.wikimedia.org/wiki/File:Leonardo_da_Vinci_-_Lady_with_an_Ermine.jpg [cit. 2026-09-22].
Archiv autora.